Ještě předtím, než začnu psát o tématu veselém a radostném, musím se ještě vrátit v čase. V minulém smutném příspěvku jsem psal o události, díky které bylo toto jaro všechno vzhůru nohama. Právě proto přišla chvíle, kdy jsme se museli celá rodina rozhodnout, zda dávno naplánovaná a již notně připravovaná radostná událost proběhne nebo bude odvolána.
V naší rodině se totiž chystala svatba a rozhodnutí, proč ji přes všechny nepřízně uspořádat, nakonec zvítězilo. Ne, proto, že bychom uplynulé události nějak znevažovali, ale proto, že jsme byli přesvědčení, že přesně takhle by to taťka chtěl a že v životě přicházejí události smutné a radostné a my máme důvod nejenom plakat, ale také se radovat. A takhle jsme tu celou událost chápali. Jako důvod k radosti. Důvod zažít po dlouhých a smutných týdnech a měsících důvod k radosti.
Je to už asi rok a půl, když za námi přišla naše neteř se svým klukem a společně nás požádali o přípravu svatby. Máme za sebou už zkušenosti z více svateb a navíc šlo o rodinu, takže naše rozhodování nebylo moc složité. Ano, věděli jsme, jak náročné to vše bude, ale to k celé věci patří.
A tak začalo hledání písní, hledání celého motivu svatby, nových prvků výzdoby svatebního sálu, shánění spolupracovníků a vytváření týmů. Textovaly a překládaly se písně, skládala se sóla pro smyčcové nástroje, nakupovaly se zkušební designové prvky, hledala se inspirace, objednávaly se v předstihu květiny, točilo se v průběhu roku svatební video, natáčely se rozhovory s novomanžely a celé video se pak stříhalo, domlouvalo tajné vystoupení rodičů na obřadu, domlouvala se role a slova ceremoniáře i kazatele, domlouvalo se překvapení, kdy sám ženich na svatbě zpíval, nakupovala se technika pro lepší ozvučení sálu a začalo se nacvičovat. S dětmi, s výběrem zpěváků, s celým pěveckým sborem, se sólisty. Scházeli se lidi na výzdobu, scházeli se muzikanti, scházeli se aktéři samotné svatby pro cvičení pochodu a dalších bodů programu, scházeli se lidé od techniky a zvukaři.
To, co jsem napsal je jen rychlý výsek toho, co máme za sebou. Akce, která zaměstnala mnoho desítek lidí (jen na výzdobu sálu nám přišlo pomoc přes 40 kamarádů) se povedla a my děkovali všem lidem kolem i Bohu, protože pokazit se toho mohlo moc a nepokazilo se vlastně pořádně nic. V hlavě nám tak zůstane velká vzpomínka na pocit radosti, která vždy se vzpomínkou na to, kdo zde chyběl a byl také ve svatební řeči před hostinou vzpomínán, zabolela a poté pomalu odeznívala. Když jsme po půlnoci odjížděli, já odnášel v náručí naší Verunku - tanečnici, spící a unavenou, měli jsme v sobě pocit, že jsme svou práci odvedli dobře.
Někdy se to prostě tak stane. Cítíte, že je potřeba něco udělat. Mohl by to udělat jiný, ale vy přesto víte, že to je váš úkol. Myslím, že takhle to bylo i zde. Byli jsme vyčerpaní psychicky a fyzicky. Myslím, že to byla pro nás svatba, která by se dala označit slovem “navzdory”. Nakonec jsme ale tento kámen, se kterým nám spoustu lidí pomohlo, odtlačili a ta radost, která byla všude kolem, dala rychle zapomenout na všechna vyčerpání a únavu. Zbyl dobrý pocit a radost.
Tak už jen stačí popřát novomanželům, aby jim bylo celý život tak, jako v tenhle nádherný den.
Hodně požehnání, lásky, štěstí, dětí , ……, ……, ……., .…. :-)
V naší rodině se totiž chystala svatba a rozhodnutí, proč ji přes všechny nepřízně uspořádat, nakonec zvítězilo. Ne, proto, že bychom uplynulé události nějak znevažovali, ale proto, že jsme byli přesvědčení, že přesně takhle by to taťka chtěl a že v životě přicházejí události smutné a radostné a my máme důvod nejenom plakat, ale také se radovat. A takhle jsme tu celou událost chápali. Jako důvod k radosti. Důvod zažít po dlouhých a smutných týdnech a měsících důvod k radosti.
Je to už asi rok a půl, když za námi přišla naše neteř se svým klukem a společně nás požádali o přípravu svatby. Máme za sebou už zkušenosti z více svateb a navíc šlo o rodinu, takže naše rozhodování nebylo moc složité. Ano, věděli jsme, jak náročné to vše bude, ale to k celé věci patří.
A tak začalo hledání písní, hledání celého motivu svatby, nových prvků výzdoby svatebního sálu, shánění spolupracovníků a vytváření týmů. Textovaly a překládaly se písně, skládala se sóla pro smyčcové nástroje, nakupovaly se zkušební designové prvky, hledala se inspirace, objednávaly se v předstihu květiny, točilo se v průběhu roku svatební video, natáčely se rozhovory s novomanžely a celé video se pak stříhalo, domlouvalo tajné vystoupení rodičů na obřadu, domlouvala se role a slova ceremoniáře i kazatele, domlouvalo se překvapení, kdy sám ženich na svatbě zpíval, nakupovala se technika pro lepší ozvučení sálu a začalo se nacvičovat. S dětmi, s výběrem zpěváků, s celým pěveckým sborem, se sólisty. Scházeli se lidi na výzdobu, scházeli se muzikanti, scházeli se aktéři samotné svatby pro cvičení pochodu a dalších bodů programu, scházeli se lidé od techniky a zvukaři.
To, co jsem napsal je jen rychlý výsek toho, co máme za sebou. Akce, která zaměstnala mnoho desítek lidí (jen na výzdobu sálu nám přišlo pomoc přes 40 kamarádů) se povedla a my děkovali všem lidem kolem i Bohu, protože pokazit se toho mohlo moc a nepokazilo se vlastně pořádně nic. V hlavě nám tak zůstane velká vzpomínka na pocit radosti, která vždy se vzpomínkou na to, kdo zde chyběl a byl také ve svatební řeči před hostinou vzpomínán, zabolela a poté pomalu odeznívala. Když jsme po půlnoci odjížděli, já odnášel v náručí naší Verunku - tanečnici, spící a unavenou, měli jsme v sobě pocit, že jsme svou práci odvedli dobře.
Někdy se to prostě tak stane. Cítíte, že je potřeba něco udělat. Mohl by to udělat jiný, ale vy přesto víte, že to je váš úkol. Myslím, že takhle to bylo i zde. Byli jsme vyčerpaní psychicky a fyzicky. Myslím, že to byla pro nás svatba, která by se dala označit slovem “navzdory”. Nakonec jsme ale tento kámen, se kterým nám spoustu lidí pomohlo, odtlačili a ta radost, která byla všude kolem, dala rychle zapomenout na všechna vyčerpání a únavu. Zbyl dobrý pocit a radost.
Tak už jen stačí popřát novomanželům, aby jim bylo celý život tak, jako v tenhle nádherný den.
Hodně požehnání, lásky, štěstí, dětí , ……, ……, ……., .…. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat