V minulém zápisu do blogu jsem popisoval, jak se to vlastně všechno stalo, že už se nedíváme ze břehu na lodě a jachty, ale díváme se z lodí a jachet na lidi na břehu.
Po všech teoretických i praktických pokusech se přiblížila doba, kdy jsem měl celou loď dostat na povel já sám. K vánocům jsem od Ivy dostal dárek - jachtu na celý víkend na Lipně. Když jsem měl v ruce ten poukaz, moje nadšení se mísilo s obavou, zda to všechno nějak zvládnu. Ale těšení převládalo. A tak jsme předposlední víkend v srpnu převzali v pátek po obědě loď a zažili tři neuvěřitelné, rozmanité dny.
Ten první byl horký a slunečný, tahal jsem děti za lodí na laně, neustále jsme zastavovali, koupali se a skákali z lodě, Iva se opalovala na přídi a celé to bylo jako někde ve středozemním moři uprostřed horkého dne. Bylo to snové. Poprvé jsem zažil ten pocit, že loď je pouze moje. Držím kormidlo a loď mě poslouchá. První zrychlený tep při výjezdu a zajíždění do maríny. První spolupráce s posádkou, která se učila tak rychle, že v neděli by nikdo nepoznal, že v pátek to byli nováčci. Dojeli jsme na motor až ke Kovářovu, kde se Lipno roztahuje do velké šířky, všechno vypnuli a nechali se uprostřed té krásy a ticha pomalu unášet malými vlnkami. Těžko se něco takového popisuje, protože těch vjemů je hodně a všechny jsou pozitivní.
V noci přišla nejsilnější bouře za několik let a my ji s obavami přečkali schovaní v maríně a doufajíc, že vše bude v pořádku. Ukázalo se, že naše přeopatrné vyvazování lodě bylo tentokrát naprosto zásadní. Okolo půlnoci se celá marína rozezněla strašidelnou meluzínou, cinkáním všech stěhů a nejrůznějších lanek, vrzáním lodí při tření o gumové fendry a spoustou dalších zvuků. Vše znělo jako nějaký groteskní kabaret, do té doby, než vichřice zesílila natolik, že se stěžně okolních lodí nakláněly nad naším stropním okénkem v kajutě. V tu chvíli jsem kontroloval děti a okna po lodi a okénko nad námi raději zaclonil roletou. Asi po hodině jsem usnuli se zvláštním pocitem plným doufání, že ráno bude vše snad v pořádku. Bylo, ale ne všude. Sportovní víkendový festival, připravený na břehu s mnoha stany světových sportovních značek zmizel a zbyly jen zkroucené hliníkové konstrukce stanů, mola byla vytržená od břehů, některé lodě měly poničené plachty, ale my jsme byli v pořádku. Byl to zážitek.
Sobota byla studeným dnem s podzimními teplotami a podzimním počasím. Vlhko, vlezlo a zima nám ale nezabránila v tom, abychom vyrazili a hráli si s plachtami, tentokrát i za přítomnosti mých rodičů, kteří se přijeli, stále trochu nevěřícně, podívat, zda je opravdu pravda, že je ze mě kapitán :-). Pomalu obrat za obratem jsme získávali zkušenosti a jistotu a zároveň i radost z rychlosti a volnosti. Čerstvá káva a zákusky uprostřed jezera byly bonusem celého jachtařského dne.
Podobně jsme to prožívali i v neděli, kdy za námi zase přijela rodinka mé sestřičky se dvěma dětmi. Počasí bylo o řád lepší a tak došlo i na trochu otužilé koupání dětí, které si nedaly říct a chtěly se koupat za každou cenu. Myslím, že v neděli jsme zažili ještě větší radost z jízdy, protože krásně foukalo.
Vlastně skoro náhodou také došlo k tomu, že jsme přímo v maríně chodili na výborné snídaně a tak vždy skvěle začali den. Skvělé byly večery, kdy jsme rozsvítili po lodi decentní bodová světla a lampičky nebo seděli v teplém večeru na zádi u kormidla, prostě když jsme měli celý ten krásný prostor jachty pro sebe. Zažili jsme samozřejmě i adrenalinové zážitky, ať už při manévrech v maríně, tak mimo ni, ale s pokorou a štěstím začátečníků jsme vše zvládli. O to lepší byl náš výsledný vnitřní dojem po těch třech plných dnech. Já osobně jsem v sobě nesl i jakýsi vnitřní pocit vítězství, že jsem to všechno kapitánsky zvládl.
Ale zpět k té chvíli, kdy držím kormidlo, a společně s Ivou a Míšou sleduji vítr a snažím se najít nejlepší poměr mezi směrem lodi, nastavením plachet a větrem, zatímco Veru stojí na samotné přídi lodi a roztahuje ruce. Ta chvíle je úžasná! Úžasná!
Celý dlouhý víkend je nezapomenutelná vzpomínka, po které v nás zůstává vděčnost, že jsme něco takového mohli zažít. A pokud to jen trochu půjde, určitě k ní budeme chtít přidat další podobné...
Po všech teoretických i praktických pokusech se přiblížila doba, kdy jsem měl celou loď dostat na povel já sám. K vánocům jsem od Ivy dostal dárek - jachtu na celý víkend na Lipně. Když jsem měl v ruce ten poukaz, moje nadšení se mísilo s obavou, zda to všechno nějak zvládnu. Ale těšení převládalo. A tak jsme předposlední víkend v srpnu převzali v pátek po obědě loď a zažili tři neuvěřitelné, rozmanité dny.
Ten první byl horký a slunečný, tahal jsem děti za lodí na laně, neustále jsme zastavovali, koupali se a skákali z lodě, Iva se opalovala na přídi a celé to bylo jako někde ve středozemním moři uprostřed horkého dne. Bylo to snové. Poprvé jsem zažil ten pocit, že loď je pouze moje. Držím kormidlo a loď mě poslouchá. První zrychlený tep při výjezdu a zajíždění do maríny. První spolupráce s posádkou, která se učila tak rychle, že v neděli by nikdo nepoznal, že v pátek to byli nováčci. Dojeli jsme na motor až ke Kovářovu, kde se Lipno roztahuje do velké šířky, všechno vypnuli a nechali se uprostřed té krásy a ticha pomalu unášet malými vlnkami. Těžko se něco takového popisuje, protože těch vjemů je hodně a všechny jsou pozitivní.
V noci přišla nejsilnější bouře za několik let a my ji s obavami přečkali schovaní v maríně a doufajíc, že vše bude v pořádku. Ukázalo se, že naše přeopatrné vyvazování lodě bylo tentokrát naprosto zásadní. Okolo půlnoci se celá marína rozezněla strašidelnou meluzínou, cinkáním všech stěhů a nejrůznějších lanek, vrzáním lodí při tření o gumové fendry a spoustou dalších zvuků. Vše znělo jako nějaký groteskní kabaret, do té doby, než vichřice zesílila natolik, že se stěžně okolních lodí nakláněly nad naším stropním okénkem v kajutě. V tu chvíli jsem kontroloval děti a okna po lodi a okénko nad námi raději zaclonil roletou. Asi po hodině jsem usnuli se zvláštním pocitem plným doufání, že ráno bude vše snad v pořádku. Bylo, ale ne všude. Sportovní víkendový festival, připravený na břehu s mnoha stany světových sportovních značek zmizel a zbyly jen zkroucené hliníkové konstrukce stanů, mola byla vytržená od břehů, některé lodě měly poničené plachty, ale my jsme byli v pořádku. Byl to zážitek.
Sobota byla studeným dnem s podzimními teplotami a podzimním počasím. Vlhko, vlezlo a zima nám ale nezabránila v tom, abychom vyrazili a hráli si s plachtami, tentokrát i za přítomnosti mých rodičů, kteří se přijeli, stále trochu nevěřícně, podívat, zda je opravdu pravda, že je ze mě kapitán :-). Pomalu obrat za obratem jsme získávali zkušenosti a jistotu a zároveň i radost z rychlosti a volnosti. Čerstvá káva a zákusky uprostřed jezera byly bonusem celého jachtařského dne.
Podobně jsme to prožívali i v neděli, kdy za námi zase přijela rodinka mé sestřičky se dvěma dětmi. Počasí bylo o řád lepší a tak došlo i na trochu otužilé koupání dětí, které si nedaly říct a chtěly se koupat za každou cenu. Myslím, že v neděli jsme zažili ještě větší radost z jízdy, protože krásně foukalo.
Vlastně skoro náhodou také došlo k tomu, že jsme přímo v maríně chodili na výborné snídaně a tak vždy skvěle začali den. Skvělé byly večery, kdy jsme rozsvítili po lodi decentní bodová světla a lampičky nebo seděli v teplém večeru na zádi u kormidla, prostě když jsme měli celý ten krásný prostor jachty pro sebe. Zažili jsme samozřejmě i adrenalinové zážitky, ať už při manévrech v maríně, tak mimo ni, ale s pokorou a štěstím začátečníků jsme vše zvládli. O to lepší byl náš výsledný vnitřní dojem po těch třech plných dnech. Já osobně jsem v sobě nesl i jakýsi vnitřní pocit vítězství, že jsem to všechno kapitánsky zvládl.
Ale zpět k té chvíli, kdy držím kormidlo, a společně s Ivou a Míšou sleduji vítr a snažím se najít nejlepší poměr mezi směrem lodi, nastavením plachet a větrem, zatímco Veru stojí na samotné přídi lodi a roztahuje ruce. Ta chvíle je úžasná! Úžasná!
Celý dlouhý víkend je nezapomenutelná vzpomínka, po které v nás zůstává vděčnost, že jsme něco takového mohli zažít. A pokud to jen trochu půjde, určitě k ní budeme chtít přidat další podobné...
Žádné komentáře:
Okomentovat