Resty. Slovo, které nemám moc rád. Zatímco v angličtině může mít slovo rest kromě významu “zbytek, ostatek” i význam pro odpočinek a klidový režim, v češtině je to jinak. Jde o něco, co člověk chtěl nebo měl udělat a neudělal a těžko s tím spojovat to, že se natáhnu na gauč a na chvíli si zdřímnu. A je tohle slovo vůbec v pravidlech českého pravopisu? Představte si, že je!
A tak tu mám resty z minulosti a konečně chvilku klidu, abych je zmínil, protože byly pro mě důležité a nechtěl bych, aby byly zapomenuty.
Tak třeba letošní týdenní dovolená na Šumavě, ze které jsem poprvé, díky výkonu svého mobilního telefonu, natočil a sestřihal video plné pocitů a nostalgie, kterou do písmen a vět jen tak v rychlosti nedostanu. Ale když se na to video po dvou měsících podívám, je asi právě ono tou esencí, zobrazující nejdůležitější. A to jsou vztahy a příroda - nádherná dvojice. Celá parta se obměňuje každý rok jen minimálně, takže tak nějak víme, co můžeme jeden od druhého čekat, stejně jako to víme od místa, kde už několik let přebýváme. A tyhle dvě věci vedou k jistému pokoji, který tomu všemu moc pomáhá.
Možná nás může napadnout, že už po těch letech ježdění na jedno místo známe i Šumavu, ale tak to není. Šumava nás opravdu každý rok překvapuje. Objevení možností koupání přímo v národním parku, výlet na hřebeny, tajemnost a zasmušilost zaniklých obcí, to všechno a mnohem víc nás každý rok vyvádí z omylu, že už jsme všechno viděli a nemůžeme být překvapeni.
Je také zvláštní, že i když se nemění cíl jednoho prázdninového týdne - skautský tábor uprostřed krásných hlubokých lesů, jedno se mění až bolestně rychle. Naše děti. Ty zde zažívají týden volnosti a neustálých her při samotných výletech, ale hlavně v táboře a lesích kolem něj. S neúnavnou energií jsou od rána do večera v pohybu a hlavně díky nim, díky jejich hemžení, švitoření a smíchu, je náš tábor tím, čím je. Ale je až bolestně vidět, jak moc rostou a každým rokem se mění.
Kromě této srpnové dovolené se chci posunout na samotný začátek prázdnin a zmínit ještě naše prázdniny na chatě, kam jsme se přesunuli jen pár dnů po návratu z dovolené u moře. Naše srdeční místo, asi neznáme žádné s takovým poměrem “ceny a kvality”. Jak to říct? Prostě stačí odjet jen pár kilometrů od domu a máme pocit, že jsme někde daleko a pryč od civilizace. K tomu řeka a koupání, večerní ohníčky s kytarou a výlet “na něco dobrého” do Krumlova - to byly jen některé momenty, pro které zmiňuji i tuhle dovolenou na pár dnů. Letos ještě s mojí každodenní vyjížďkou na kolech s Míšou. Museli jsme začít trénovat. Míšu totiž nečekal za dva týdny skautský tábor, ale skautský “cyklotábor”.
Tím se dostáváme k dalšímu zajímavému týdnu, totiž týdnu před odjezdem našich děti na tábory, kdy k nám přijela návštěva ze Slovinska. Za ta léta jsme spolu už něco zažili a celý příběh našeho přátelství jsem zde už vícekrát rozebíral. Znovu jsme měli šanci si popovídat, šanci spolu něco prožít, znovu to byly dny plné výletů a procházek a v rámci jednoho výletu jsme odváželi naše děti na Šumavu na tábory, Verunku na tábor za Vimperkem a Míšu přímo do Vimperka, kde byl sraz všech účastníků cyklotábora. Tentokrát jsme měli trochu strach, protože Veru byla poprvé na táboře sama, bez svého bráchy a ještě k tomu trval tentokrát tábor 9 dní a Míša jel na docela náročný cyklotábor, bez nějaké velké přípravy. Oba dva to zvládli. Veru jsme podporovali některé večery telefonicky a Míša se po pár dnech zatáhl a potom šlapal 40-50 km trasy bez obtíží. Součástí cyklotábora byl večerní slavností slib v Kralicích, kde se Míša stal oficiálně Pathfinderem. Bylo mi líto, že jsem nebyl u toho a viděl to jen na fotkách plných atmosféry.
Asi poslední událostí byly Verunky narozeniny. Tentokrát slavené na třikrát, klasicky s jednou stranou rodiny ve Svinech, spojené s dalšími narozeninami a v horký letní den s koupáním v blízkém krásném lomu. Potom s naší stranou u nás na domě jako pozvání na oběd a pohodové odpoledne a nakonec s kamarády na domečku, jen v úzkém okruhu těch nejbližších kamarádů Verunky. Doba velkých oslav, kdy jsme u nás měli třicet lidí, je už pryč. Postupně oslavy přestaly, dříve ze strany ostatních, než z naší. Ale tím to není horší, jen jiné. Veru je dárkový typ a tyhle události si hrozně užívá. A nemyslím tím jen její narozeniny. Myslím tím i naše narozeniny a svátky a nejrůznější výročí. Prožívá to silněji a důležitěji, než my i Míša a vyjadřuje tak lásku a náklonnost. To jsme se za ta léta už o ní naučili. Musíme dávat pozor, abychom ty chvíle nějak neodbyli, protože pro ni jsou důležitější, než si často v první chvíli uvědomujeme.
Když se na všechny ty události podívám zpětně, vidím spoustu zážitků, které se udály mezitím. Spoustu různých víkendů a akcí a návštěv, ale stejně jako v normálním životě člověk nemůže stihnout všechno, tak i já nestihnu popsat a zachytit vše a vybírám jen to, co mi v tuto chvíli přijde důležitější než to ostatní.
Tak, a resty jsou z námi a já si jdu konečně odpočinout - “take a rest”. :-)
A tak tu mám resty z minulosti a konečně chvilku klidu, abych je zmínil, protože byly pro mě důležité a nechtěl bych, aby byly zapomenuty.
Tak třeba letošní týdenní dovolená na Šumavě, ze které jsem poprvé, díky výkonu svého mobilního telefonu, natočil a sestřihal video plné pocitů a nostalgie, kterou do písmen a vět jen tak v rychlosti nedostanu. Ale když se na to video po dvou měsících podívám, je asi právě ono tou esencí, zobrazující nejdůležitější. A to jsou vztahy a příroda - nádherná dvojice. Celá parta se obměňuje každý rok jen minimálně, takže tak nějak víme, co můžeme jeden od druhého čekat, stejně jako to víme od místa, kde už několik let přebýváme. A tyhle dvě věci vedou k jistému pokoji, který tomu všemu moc pomáhá.
Možná nás může napadnout, že už po těch letech ježdění na jedno místo známe i Šumavu, ale tak to není. Šumava nás opravdu každý rok překvapuje. Objevení možností koupání přímo v národním parku, výlet na hřebeny, tajemnost a zasmušilost zaniklých obcí, to všechno a mnohem víc nás každý rok vyvádí z omylu, že už jsme všechno viděli a nemůžeme být překvapeni.
Je také zvláštní, že i když se nemění cíl jednoho prázdninového týdne - skautský tábor uprostřed krásných hlubokých lesů, jedno se mění až bolestně rychle. Naše děti. Ty zde zažívají týden volnosti a neustálých her při samotných výletech, ale hlavně v táboře a lesích kolem něj. S neúnavnou energií jsou od rána do večera v pohybu a hlavně díky nim, díky jejich hemžení, švitoření a smíchu, je náš tábor tím, čím je. Ale je až bolestně vidět, jak moc rostou a každým rokem se mění.
Kromě této srpnové dovolené se chci posunout na samotný začátek prázdnin a zmínit ještě naše prázdniny na chatě, kam jsme se přesunuli jen pár dnů po návratu z dovolené u moře. Naše srdeční místo, asi neznáme žádné s takovým poměrem “ceny a kvality”. Jak to říct? Prostě stačí odjet jen pár kilometrů od domu a máme pocit, že jsme někde daleko a pryč od civilizace. K tomu řeka a koupání, večerní ohníčky s kytarou a výlet “na něco dobrého” do Krumlova - to byly jen některé momenty, pro které zmiňuji i tuhle dovolenou na pár dnů. Letos ještě s mojí každodenní vyjížďkou na kolech s Míšou. Museli jsme začít trénovat. Míšu totiž nečekal za dva týdny skautský tábor, ale skautský “cyklotábor”.
Tím se dostáváme k dalšímu zajímavému týdnu, totiž týdnu před odjezdem našich děti na tábory, kdy k nám přijela návštěva ze Slovinska. Za ta léta jsme spolu už něco zažili a celý příběh našeho přátelství jsem zde už vícekrát rozebíral. Znovu jsme měli šanci si popovídat, šanci spolu něco prožít, znovu to byly dny plné výletů a procházek a v rámci jednoho výletu jsme odváželi naše děti na Šumavu na tábory, Verunku na tábor za Vimperkem a Míšu přímo do Vimperka, kde byl sraz všech účastníků cyklotábora. Tentokrát jsme měli trochu strach, protože Veru byla poprvé na táboře sama, bez svého bráchy a ještě k tomu trval tentokrát tábor 9 dní a Míša jel na docela náročný cyklotábor, bez nějaké velké přípravy. Oba dva to zvládli. Veru jsme podporovali některé večery telefonicky a Míša se po pár dnech zatáhl a potom šlapal 40-50 km trasy bez obtíží. Součástí cyklotábora byl večerní slavností slib v Kralicích, kde se Míša stal oficiálně Pathfinderem. Bylo mi líto, že jsem nebyl u toho a viděl to jen na fotkách plných atmosféry.
Asi poslední událostí byly Verunky narozeniny. Tentokrát slavené na třikrát, klasicky s jednou stranou rodiny ve Svinech, spojené s dalšími narozeninami a v horký letní den s koupáním v blízkém krásném lomu. Potom s naší stranou u nás na domě jako pozvání na oběd a pohodové odpoledne a nakonec s kamarády na domečku, jen v úzkém okruhu těch nejbližších kamarádů Verunky. Doba velkých oslav, kdy jsme u nás měli třicet lidí, je už pryč. Postupně oslavy přestaly, dříve ze strany ostatních, než z naší. Ale tím to není horší, jen jiné. Veru je dárkový typ a tyhle události si hrozně užívá. A nemyslím tím jen její narozeniny. Myslím tím i naše narozeniny a svátky a nejrůznější výročí. Prožívá to silněji a důležitěji, než my i Míša a vyjadřuje tak lásku a náklonnost. To jsme se za ta léta už o ní naučili. Musíme dávat pozor, abychom ty chvíle nějak neodbyli, protože pro ni jsou důležitější, než si často v první chvíli uvědomujeme.
Když se na všechny ty události podívám zpětně, vidím spoustu zážitků, které se udály mezitím. Spoustu různých víkendů a akcí a návštěv, ale stejně jako v normálním životě člověk nemůže stihnout všechno, tak i já nestihnu popsat a zachytit vše a vybírám jen to, co mi v tuto chvíli přijde důležitější než to ostatní.
Tak, a resty jsou z námi a já si jdu konečně odpočinout - “take a rest”. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat