Vždy se před Vánoci snažím napsat nějaké vánoční zamyšlení. Nějaký nový pohled, myšlenku, která mě oslovila a s kterou se snažím oslovit i ostatní. Letos to udělám jinak. Využiji oblíbeného spisovatele a jeho netradičního zamyšlení s názvem, který by se dal přeložit jako "Buďme o
těchto Vánocích oslíky". Ano, připouštím, zní to trochu ulítle, ale mě to oslovilo.
Máme za sebou s celou rodinou náročnější měsíc a půl, než jsme si dokázali ještě na podzim představit a v jednom z dalších zápisů o tom budu chtít mluvit. Proto si nepřejeme k Vánocům nic jiného, než klid, odpočinek a radost z přítomnosti těch nejbližších. Přeji vám to samé. Krásné Vánoce!!! :-)
Máme za sebou s celou rodinou náročnější měsíc a půl, než jsme si dokázali ještě na podzim představit a v jednom z dalších zápisů o tom budu chtít mluvit. Proto si nepřejeme k Vánocům nic jiného, než klid, odpočinek a radost z přítomnosti těch nejbližších. Přeji vám to samé. Krásné Vánoce!!! :-)
***
Vánoce jsou o narození. A od narození se dostáváme k Betlému a jesličkám. Nevíme, kdo jako první přišel s myšlenkou narození Krista zdramatizovat, ale první scénář stále inspiruje nesčetné další.
Ačkoliv každý z nich je svým způsobem jedinečný, všechny mají něco společného: anděle s šifonovými křídly, mudrce z daleka a jejich dary. Znaveného hostinského, který odmítá Marii. Vystresovaného Josefa, který cpe seno do jeslí. A Marii, unavenou a milou, která řekne: „Myslím, že to bude dnes.“
Pod zavěšenou hvězdou se narodí děťátko, andělé zazpívají, mudrcové pokleknou a děti všech věkových kategorií řeknou cestou domů svým rodičům, že by také chtěly v tomto divadle s jesličkami příští rok hrát. Malí chlapci chtějí hrát Josefa. Malá děvčátka chtějí být Marií. Někdo si chce vzít andělská křídla nebo nést dary ze vzdálené země. Pár se jich možná najde pro roli nelidy Heroda nebo potížistu hostinského.
Ale nikdo, nikdy, pokud tedy vím, si dobrovolně nevybral oslíka. Což je zvláštní. Vlastně, jaká větší čest se může člověku dostat, než dělat to, co udělal ten oslík? Nesl Ježíše. Já vím, Josef je větší fešák a Marie je prostě okouzlující. Mudrci mají "hustý" klobouky a andělé mají své „haleluja“. A co oslík? Ten prostě jen stojí na straně a žvýká seno.
Ale podívejte se na něj! Nevidíte v těch velkých hnědých očích spokojenost? Pohled zadostiučinění? Právě dopravil největší dárek v historii! Ještě předtím, než měl Santa sáně a UPS nákladní vozy, měl Bůh oslíka. I díky němu, v neposlední řadě, můžeme se sborem zpívat: „Z života čistého, z rodu královského nám, nám narodil se.“
Já vím, já vím. Radši bychom chtěli být Josefem, drsným a vousatým. Raději bychom chtěli být Marií, věrnou, krásnou a bez poskrvny.
Ale někdo musí být oslíkem. Myslím si, že je dobré být o Vánocích oslíkem. Vánoční oslík udělal svou práci. Dovezl Ježíše, aby mohl být Ježíš zachráněn. Plahočil se. Neběžel tryskem, nevyváděl, dělal to, co oslíci dělají. Šel pokojně směrem, který mu jeho pán přikázal.
A po příjezdu ustoupil stranou. Nedožadoval se žádného uznání, neočekával žádnou odměnu. V Bibli o něm není ani zmínka.
Byl šťastný, že udělal svou práci a veškerou pozornost nechal Ježíši.
Možná bychom si měli vzít od toho vánočního oslíka nějaké ponaučení. Vždy je místo v narození, v příběhu božího narození, pro osoby, které se namáhají a neočekávají žádný potlesk, snášejí těžkosti dlouhé cesty a nesou Toho, kdo nese nás všechny.
Takže pro všechny oslíky z tohoto příběhu. Ať vás Pán provází na cestách a ať nalézáte pokoj. A my budeme dělat všechno pro to, abychom váš příklad následovali.
Max Lucado, prosinec 2017
Ačkoliv každý z nich je svým způsobem jedinečný, všechny mají něco společného: anděle s šifonovými křídly, mudrce z daleka a jejich dary. Znaveného hostinského, který odmítá Marii. Vystresovaného Josefa, který cpe seno do jeslí. A Marii, unavenou a milou, která řekne: „Myslím, že to bude dnes.“
Pod zavěšenou hvězdou se narodí děťátko, andělé zazpívají, mudrcové pokleknou a děti všech věkových kategorií řeknou cestou domů svým rodičům, že by také chtěly v tomto divadle s jesličkami příští rok hrát. Malí chlapci chtějí hrát Josefa. Malá děvčátka chtějí být Marií. Někdo si chce vzít andělská křídla nebo nést dary ze vzdálené země. Pár se jich možná najde pro roli nelidy Heroda nebo potížistu hostinského.
Ale nikdo, nikdy, pokud tedy vím, si dobrovolně nevybral oslíka. Což je zvláštní. Vlastně, jaká větší čest se může člověku dostat, než dělat to, co udělal ten oslík? Nesl Ježíše. Já vím, Josef je větší fešák a Marie je prostě okouzlující. Mudrci mají "hustý" klobouky a andělé mají své „haleluja“. A co oslík? Ten prostě jen stojí na straně a žvýká seno.
Ale podívejte se na něj! Nevidíte v těch velkých hnědých očích spokojenost? Pohled zadostiučinění? Právě dopravil největší dárek v historii! Ještě předtím, než měl Santa sáně a UPS nákladní vozy, měl Bůh oslíka. I díky němu, v neposlední řadě, můžeme se sborem zpívat: „Z života čistého, z rodu královského nám, nám narodil se.“
Já vím, já vím. Radši bychom chtěli být Josefem, drsným a vousatým. Raději bychom chtěli být Marií, věrnou, krásnou a bez poskrvny.
Ale někdo musí být oslíkem. Myslím si, že je dobré být o Vánocích oslíkem. Vánoční oslík udělal svou práci. Dovezl Ježíše, aby mohl být Ježíš zachráněn. Plahočil se. Neběžel tryskem, nevyváděl, dělal to, co oslíci dělají. Šel pokojně směrem, který mu jeho pán přikázal.
A po příjezdu ustoupil stranou. Nedožadoval se žádného uznání, neočekával žádnou odměnu. V Bibli o něm není ani zmínka.
Byl šťastný, že udělal svou práci a veškerou pozornost nechal Ježíši.
Možná bychom si měli vzít od toho vánočního oslíka nějaké ponaučení. Vždy je místo v narození, v příběhu božího narození, pro osoby, které se namáhají a neočekávají žádný potlesk, snášejí těžkosti dlouhé cesty a nesou Toho, kdo nese nás všechny.
Takže pro všechny oslíky z tohoto příběhu. Ať vás Pán provází na cestách a ať nalézáte pokoj. A my budeme dělat všechno pro to, abychom váš příklad následovali.
Max Lucado, prosinec 2017
Žádné komentáře:
Okomentovat