Ludas page

Vzpomínám si na jedno odpoledne. Je to už dávno, v minulém století. Začalo se šeřit, a protože byl zimní a mrazivý večer, začalo se šeřit velmi brzo. Vzali jsme si brusle a šli jsme spolu, my dva mladí a zamilovaní, bruslit na řeku, která protéká naším městem.

Je to vždy zvláštní pocit, vidět město z jiné perspektivy, z nových úhlů, jinak, nevšedně. Jako byste byli najednou na tom samém místě v minulosti nebo budocnosti. Ta místa jsou vám důvěrně známá, přesto jsou jiná.

Bruslili jsme spolu a pak jsi mi najednou s úsměvem řekla: "Veď mě!" a zařadila jsi se za mě a držela se mě za boky. A já jsem tě táhl, ale jen chvíli, protože jsem najednou cítil, jak mě co chvíli zezadu něžně tlačíš.

A najednou jsem si to uvědomil. Takhle to má přesně být. Muž má ve vztahu vést, ale žena ho zezadu něžně tlačí a to slovo něžně je zásadní.

Myslím, že právě tohle je jeden z receptů, jak může vztah dlouhodobě dobře fungovat. Vím to z vlastní zkušenosti.

Jen kdyby to bylo v situacích, které někdy život přináší tak jednoduché, jako když jsme tehdy spolu bruslili na řece.