Cestou domů jezdím silnicí lemovanou vzrostlými stromy. Rozruch vzbudila před pár týdny cedule, kterou někdo řetězem připevnil na jeden ze stromů. Na ceduli stál nápis “Jestli jsi šťastný, zatrub!”
Protože v okolí není žádný dům, nelze předpokládat, že by šlo o nějaký kanadský žertík nebo sousedovu pomstu. A tak jde asi jen o jakousi iniciativu, která vstupuje do veřejného prostoru a nastoluje otázku, kterou si každý musí položit, kdykoliv kolem té cedule projíždí.
A tak jsem si i já pokládal otázku, zda ten klakson použít nebo nechat zticha.
Přiznám se, že poprvé mě ta filozofická otázka překvapila a než mi to všechno prošlo hlavou, byl jsem na konci stromořadí a vjížděl do obce. A troubit na obyvatele obce kvůli ceduli kilometr před obcí mi nepřišlo jako dobrý nápad.
Podruhé mě sice cedule opět překvapila, ale vše šlo rychleji a po malé chvíli jsem zatroubil. Ta otázka mě vedla k uvědomění, že se vlastně mám skvěle a ke zhrození, že o tom vlastně ani nevím. A tím troubením jsem to tak nějak dal světu i sobě najevo.
“Jak můžu nevědět, že jsem šťastný? Jak můžu nevědět, že jsem zdravý? Jak můžu nevědět, že jsem svobodný?”, divím se sám sobě a kroutím nad sebou hlavou.
A tak chci říct - DÍKY, neznámý sociologu, filozofe či humanisto. Možná to nevíš, ale mě jsi tím nápisem opravdu zlepšil den. A těch dnů bylo více.
A z toho škarohlída, který minulý týden nápis na ceduli zamatlal barvou, si nic nedělej. Možná to byl někdo nešťastný, kdo si neuvědomil, že zničení cedule není tím, čím by měl v hledání svého štěstí začít...
Protože v okolí není žádný dům, nelze předpokládat, že by šlo o nějaký kanadský žertík nebo sousedovu pomstu. A tak jde asi jen o jakousi iniciativu, která vstupuje do veřejného prostoru a nastoluje otázku, kterou si každý musí položit, kdykoliv kolem té cedule projíždí.
A tak jsem si i já pokládal otázku, zda ten klakson použít nebo nechat zticha.
Přiznám se, že poprvé mě ta filozofická otázka překvapila a než mi to všechno prošlo hlavou, byl jsem na konci stromořadí a vjížděl do obce. A troubit na obyvatele obce kvůli ceduli kilometr před obcí mi nepřišlo jako dobrý nápad.
Podruhé mě sice cedule opět překvapila, ale vše šlo rychleji a po malé chvíli jsem zatroubil. Ta otázka mě vedla k uvědomění, že se vlastně mám skvěle a ke zhrození, že o tom vlastně ani nevím. A tím troubením jsem to tak nějak dal světu i sobě najevo.
“Jak můžu nevědět, že jsem šťastný? Jak můžu nevědět, že jsem zdravý? Jak můžu nevědět, že jsem svobodný?”, divím se sám sobě a kroutím nad sebou hlavou.
A tak chci říct - DÍKY, neznámý sociologu, filozofe či humanisto. Možná to nevíš, ale mě jsi tím nápisem opravdu zlepšil den. A těch dnů bylo více.
A z toho škarohlída, který minulý týden nápis na ceduli zamatlal barvou, si nic nedělej. Možná to byl někdo nešťastný, kdo si neuvědomil, že zničení cedule není tím, čím by měl v hledání svého štěstí začít...
Žádné komentáře:
Okomentovat