Letošní prázdniny byly v rámci nějaké rodinné organizace hodně ovlivněny nejrůznějšími tábory. Podotýkám, že na ty tábory děti chtěly. Verunka před svůj skautský tábor ještě vložila “koňský” tábor, o kterém se před prázdninami dozvěděla a který vedli také naši známí skauti, takže jsme věděli, že to bude fajn. Verunka to totiž s námi má těžké. Ona je ten typ, který kdyby vyrůstal někde na vsi v rodině nějakého farmáře, říkalo by se o ní, že je do gruntu. Přirozeně by tíhla k práci se zvířaty. Jenže my vnímáme, že náš životní styl, kdy neustále někam přijíždíme a odjíždíme, není úplně kompatibilní s domácími zvířaty. Verunka tak vyrůstá v naší “animal free” rodině a nám je jí trochu líto. Proto má Verunka alespoň křečka a proto jsme jí letos zaplatili a odvezli na tábor, který si tak přála. A hned první zprávy z tábora byly neuvěřitelné optimistické. Chodily nám fotky, jak Verunka dojí kozu, jak Verunka plaví koně, jak si Verunka padla s nějakou kobylkou do oka, protože jak psala “člověk si nevybírá koně, ale kůň si vybírá člověka”. Poprvé jsme tak zažili, že Veru nechtěla z tábora domů. Hle, co dokáží zvířátka?! :-)
Pak Veru pokračovala na skautský tábor, jak je letos zvykem, v nádherném počasí a ani z tábora uprostřed šumavských lesů nepřestávaly chodit dobré zprávy. Přemýšlíme, že se asi Veru dostala do věku, kdy začíná být více nezávislá. Ještě minulý rok jsme museli Verunku povzbuzovat a večer si třeba volat, protože se jí stýskalo. Tento rok to bylo jiné. Taky jsme si večer zavolali, ale bylo to bez toho smutnění a zoufání. Prostě je starší a větší a na rodičích méně závislá a to v sobě skrývá informaci, že je to přesně tak, jak to má být, i když je to rodičům ve skrytu duše líto…
Míša pro změnu přijal pozvání na English camp od skautských kamarádů v Sedlčanech, kde strávil týden v partě kluků z oddílu a kromě odpoledních aktivit se věnoval angličtině. Ta možnost přišla, stejně jako Verunky koňský tábor, neplánovaně a rozhodnutí bylo na něm. Jel rád a vrátil se spokojený s tím, že za rok by chtěl jet opět. Právě teď je na skautském táboře na Šumavě, na stejném místě jako byla Verunka, ale protože jde o tábor pro starší, stráví uprostřed lesů dva týdny. V neděli pro něj jedu, abychom stihli pouť u rodičů a po 14 dnech se už na něj opravdu těšíme.
Díky všem těmto aktivitám se poprvé stalo, že se spolu naše děti během prázdnin měsíc neuvidí. Ještě před pár lety jsem si něco takového nedovedl představit. Dříve jsme byli často moc rádi, že nám někdo pohlídal, někdo nám dopřál trochu času se nadechnout a odpočinout si. Teď máme radost, že se děti vrací domů. I když jsou to pořád děti, jsou to taky parťáci a je s nimi sranda a živo. Už aby tu s námi zase byly… :-)
Pak Veru pokračovala na skautský tábor, jak je letos zvykem, v nádherném počasí a ani z tábora uprostřed šumavských lesů nepřestávaly chodit dobré zprávy. Přemýšlíme, že se asi Veru dostala do věku, kdy začíná být více nezávislá. Ještě minulý rok jsme museli Verunku povzbuzovat a večer si třeba volat, protože se jí stýskalo. Tento rok to bylo jiné. Taky jsme si večer zavolali, ale bylo to bez toho smutnění a zoufání. Prostě je starší a větší a na rodičích méně závislá a to v sobě skrývá informaci, že je to přesně tak, jak to má být, i když je to rodičům ve skrytu duše líto…
Míša pro změnu přijal pozvání na English camp od skautských kamarádů v Sedlčanech, kde strávil týden v partě kluků z oddílu a kromě odpoledních aktivit se věnoval angličtině. Ta možnost přišla, stejně jako Verunky koňský tábor, neplánovaně a rozhodnutí bylo na něm. Jel rád a vrátil se spokojený s tím, že za rok by chtěl jet opět. Právě teď je na skautském táboře na Šumavě, na stejném místě jako byla Verunka, ale protože jde o tábor pro starší, stráví uprostřed lesů dva týdny. V neděli pro něj jedu, abychom stihli pouť u rodičů a po 14 dnech se už na něj opravdu těšíme.
Díky všem těmto aktivitám se poprvé stalo, že se spolu naše děti během prázdnin měsíc neuvidí. Ještě před pár lety jsem si něco takového nedovedl představit. Dříve jsme byli často moc rádi, že nám někdo pohlídal, někdo nám dopřál trochu času se nadechnout a odpočinout si. Teď máme radost, že se děti vrací domů. I když jsou to pořád děti, jsou to taky parťáci a je s nimi sranda a živo. Už aby tu s námi zase byly… :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat