Musím se zmínit o jednom fenoménu, který ať už chceme nebo nechceme, ovlivnil a stále ovlivňuje naši rodinu. Asi čekáte, že řeknu něco o životním stylu, náboženství nebo politickém smýšlení. Pokud ne, tak možná čekáte, že budu mluvit o zdravé výživě, vzdálené turistické destinaci, kam se opakovaně vracíme nebo o nějakém hobby, které máme. Ale řeč bude o Pokémonech, ano slyšíte dobře, o Pokémonech! :-)
Jde o fenomén pocházející z Japonska a zahrnuje karetní hry, mnoho sérií animovaného seriálu (dokonce i připravovaný hollywoodský blockbuster), ale hlavně počítačové hry a od roku 2016 i hru Pokémon GO pro mobilní telefony. Pokémoni jsou bájné inteligentní bytosti nejrůznějších vlastností a schopností a vy se v samotné hře objevujete jako jejich pán a trenér, který je sbírá a může s ostatními soutěžit - bojovat o to, kdo má nejsilnější sbírku. Do této chvíle to zní jako tisíce jiných her. Ale pozor, teď přichází to zajímavé.
Hra Pokémon GO je hra s rozšířenou realitou. To znamená, že používá skutečné prostředí kolem nás jako prostředí pro samotnou hru. Všude na světě jsou rozprostřena místa, kde se Pokémoni objevují a vy je tam můžete chytit. Hru tedy nemá smysl hrát doma, ale vybízí k tomu, aby hráč vyrazil do města nebo do přírody. Pokémoni se vyskytují většinou na místech, které mají nějaký význam pro své okolí - pamětihodnost, kulturní památka, vyhlídka, atd. Svět je také rozdělen do určitých bloků a tak na každém kontinentu existují unikátní Pokémoni, kteří se jinde nevyskytují. Stejně tak hra reflektuje aktuální počasí a protože Pokémoni se dělí do nejrůznějších druhů a poddruhů, závisí výskyt určitých druhů, které můžete chytit, i na počasí. Ve hře jde také o vývoj Pokémonů ve vaší sbírce a i tady často záleží na vašem pohybu. Musíte ujít určitý počet kroků s telefonem, aby se ona tajemná bytost vyvinula na další vývojový stupeň. Technicky je to vymyšleno tak, že se na svět díváte přes váš mobilní telefon, pomocí vestavěného fotoaparátu vidíte realitu, ale v té jsou navíc ony bytosti, které chytáte. Stejně tak mobil používá GPS k zaměření vaší polohy a ukazuje vám, jak daleko od vás jsou důležitá místa pro hru nebo Pokémoni samotní. A používá i gyroskop, kterým měří vaše kroky, aby vše fungovalo i uvnitř budov, kde je GPS signál slabý.
To ale zdaleka není všechno, protože hra podporuje a buduje komunitu hráčů. A tak se každý hráč přihlásí k jedné ze tří frakcí. Celý svět je posetý “Pokéstopy” a ty si jednotlivé frakce navzájem obsazují a označují si tak své území. Hráči si mohou vyměňovat mezi sebou Pokémony, ale jen při osobní blízkosti mobilních zařízení - tak, aby bylo nutné se potkat. Mohou si také posílat dárky a to vše podporuje hra body, které každý hráč sbírá a díky kterým se stává zkušenějším a silnějším pro další vývoj hry a budování co nejdokonalejší sbírky Pokémonů. Existují také tzv “Raidy”, kdy se na určitých místech objevují tak silní Pokémoni, které lze chytit jen spojením sil více hráčů. Proto se hráči domlouvají a vyrážejí na lov společně. A to už nemluvím o nejrůznějších akcích, které tvůrci hry vymýšlejí - například “community day”, kdy lze například chytit něco speciálního, co jindy nejde, protože je například nějaký svátek nebo významný den.
Dost už podrobností o hře, které vám měly vykreslit, jak komplexní svět to je a jak moc je vzdálen od obyčejné hry pro ukrácení dlouhé chvíle. Tahle hra nevyhnutelně vstupuje do reálného života a díky Míšovi vstupuje i do toho našeho. A protože tohle celé trvá přes dva roky s neztenčenou intenzitou, není jiná volba, než o tom v deníku nenapsat.
Tím nejčastějším, jak se hra v naší rodině projevuje, jsou situace, kdy Míša odchází ven do přírody nebo do města, aby hrál Pokémony a my podle toho upravujeme své plány. Nemyslete si, že bychom vyrazili ven, kdykoliv si náš mladý vzpomene. Ale někdy je úžasné vidět teenagera, jak nutí své rodiče do procházky po přírodě. V tu chvíli si říkáme, že je skvělé, že tohle je hra, která vede lidi k tomu, aby se hýbali a neseděli jen doma na zadku. Pak jsou ale chvíle, kdy jsme třeba v kavárně a je nám dobře a najednou Míša řekne, že by bylo fajn jít, protože mu přišla zpráva, že za 15 minut se schází ostatní hráči, aby společně něco chytili nebo dobili. Ne, v tu chvíli nás nebaví podřizovat své plány a často je k Míšovo deziluzi nepodřídíme. Míša pro tuto hru nadchl dost lidí ze svého okolí a tak někdy vyráží s nimi. Někdy s ním jde i Verunka, a je jedno, zda je to v zahraničí na dovolené, nebo jen v okruhu našeho domu. V pokoji mu visí vlajka jeho frakce a na posteli leží plyšový pokéball (nástroj, kterým se Pokémoni chytají). Míša nosí taky čepici s Pokémony a myslím, že má takovou i peněženku. Animáky už na internetu dávno shlédl. Teď se těší na film do kina.
Díky této hře komunikuje se spoustou lidí a já se někdy bojím, s kým vším vlastně. V létě jsme byli na velké akci ve městě, byl večer a probíhalo “Lidé městu, město lidem” - nejlepší akce, kterou si uspořádali sami občané města a Míša naléhá, že potřebuje doběhnout ke kašně (Samsonova kašna ve středu města), tam na něho prý čeká nějaký dospělý chlapík, který si s ním chce vyměnit Pokémona. Koukám a řeším, zda nemám jít radši s ním. V létě mi vyprávěl, jak s kamarádem jeli autobusem na konec města, kde jsou velká nákupní centra.
“Proč jste tam jeli?”, ptám se Míši.
“Vyměnit Pokémona. Já měl lokálního z Dubaje a ona zase z Ameriky od sestry”, říká Míša.
“To byla holka? Nějaká brigádnice?”, ptám se překvapeně.
“Ne, spíše paní.”, odpovídá.
“Jak stará?”, ptám se.
“Normálně, asi jako ty, tati. Dělá tam u kasy, tak vyběhla z krámu, pozdravili jsme se, vyměnili jsme si Pokémony a ona zase běžela za kasu.”, vypráví Míša.
A já jen stál a zíral, jaký paralelní svět se kolem mě odehrává a já o tom pořádně nic nevím.
Snažil jsme se zde popsat alespoň trochu ten zvláštní svět Pokémonů a také dopady, které na nás má. Kamkoliv přijedeme, tam Míša sleduje, kde jsou Pokéstopy a jaká frakce zde má zabrané území. Proto nám často při cestě hlásí, jaké památky jsou v okolí a kde by bylo super se zastavit.
Míša by samozřejmě chtěl, abych se připojil a hrál s ním taky, aby hrála i mamka a vlastně možná i babička s dědou. Myslím, že já už ne. Mám svých koníčků spoustu a nemám na ně vůbec čas.
Ale čas od času s ním vyrazím. Je vždycky moc rád. Míša to sice nazývá kontrolu “pokéstopu” nebo “gymu”, ale já to radši nazývám společnou procházkou. :-)
Jde o fenomén pocházející z Japonska a zahrnuje karetní hry, mnoho sérií animovaného seriálu (dokonce i připravovaný hollywoodský blockbuster), ale hlavně počítačové hry a od roku 2016 i hru Pokémon GO pro mobilní telefony. Pokémoni jsou bájné inteligentní bytosti nejrůznějších vlastností a schopností a vy se v samotné hře objevujete jako jejich pán a trenér, který je sbírá a může s ostatními soutěžit - bojovat o to, kdo má nejsilnější sbírku. Do této chvíle to zní jako tisíce jiných her. Ale pozor, teď přichází to zajímavé.
Hra Pokémon GO je hra s rozšířenou realitou. To znamená, že používá skutečné prostředí kolem nás jako prostředí pro samotnou hru. Všude na světě jsou rozprostřena místa, kde se Pokémoni objevují a vy je tam můžete chytit. Hru tedy nemá smysl hrát doma, ale vybízí k tomu, aby hráč vyrazil do města nebo do přírody. Pokémoni se vyskytují většinou na místech, které mají nějaký význam pro své okolí - pamětihodnost, kulturní památka, vyhlídka, atd. Svět je také rozdělen do určitých bloků a tak na každém kontinentu existují unikátní Pokémoni, kteří se jinde nevyskytují. Stejně tak hra reflektuje aktuální počasí a protože Pokémoni se dělí do nejrůznějších druhů a poddruhů, závisí výskyt určitých druhů, které můžete chytit, i na počasí. Ve hře jde také o vývoj Pokémonů ve vaší sbírce a i tady často záleží na vašem pohybu. Musíte ujít určitý počet kroků s telefonem, aby se ona tajemná bytost vyvinula na další vývojový stupeň. Technicky je to vymyšleno tak, že se na svět díváte přes váš mobilní telefon, pomocí vestavěného fotoaparátu vidíte realitu, ale v té jsou navíc ony bytosti, které chytáte. Stejně tak mobil používá GPS k zaměření vaší polohy a ukazuje vám, jak daleko od vás jsou důležitá místa pro hru nebo Pokémoni samotní. A používá i gyroskop, kterým měří vaše kroky, aby vše fungovalo i uvnitř budov, kde je GPS signál slabý.
To ale zdaleka není všechno, protože hra podporuje a buduje komunitu hráčů. A tak se každý hráč přihlásí k jedné ze tří frakcí. Celý svět je posetý “Pokéstopy” a ty si jednotlivé frakce navzájem obsazují a označují si tak své území. Hráči si mohou vyměňovat mezi sebou Pokémony, ale jen při osobní blízkosti mobilních zařízení - tak, aby bylo nutné se potkat. Mohou si také posílat dárky a to vše podporuje hra body, které každý hráč sbírá a díky kterým se stává zkušenějším a silnějším pro další vývoj hry a budování co nejdokonalejší sbírky Pokémonů. Existují také tzv “Raidy”, kdy se na určitých místech objevují tak silní Pokémoni, které lze chytit jen spojením sil více hráčů. Proto se hráči domlouvají a vyrážejí na lov společně. A to už nemluvím o nejrůznějších akcích, které tvůrci hry vymýšlejí - například “community day”, kdy lze například chytit něco speciálního, co jindy nejde, protože je například nějaký svátek nebo významný den.
Dost už podrobností o hře, které vám měly vykreslit, jak komplexní svět to je a jak moc je vzdálen od obyčejné hry pro ukrácení dlouhé chvíle. Tahle hra nevyhnutelně vstupuje do reálného života a díky Míšovi vstupuje i do toho našeho. A protože tohle celé trvá přes dva roky s neztenčenou intenzitou, není jiná volba, než o tom v deníku nenapsat.
Tím nejčastějším, jak se hra v naší rodině projevuje, jsou situace, kdy Míša odchází ven do přírody nebo do města, aby hrál Pokémony a my podle toho upravujeme své plány. Nemyslete si, že bychom vyrazili ven, kdykoliv si náš mladý vzpomene. Ale někdy je úžasné vidět teenagera, jak nutí své rodiče do procházky po přírodě. V tu chvíli si říkáme, že je skvělé, že tohle je hra, která vede lidi k tomu, aby se hýbali a neseděli jen doma na zadku. Pak jsou ale chvíle, kdy jsme třeba v kavárně a je nám dobře a najednou Míša řekne, že by bylo fajn jít, protože mu přišla zpráva, že za 15 minut se schází ostatní hráči, aby společně něco chytili nebo dobili. Ne, v tu chvíli nás nebaví podřizovat své plány a často je k Míšovo deziluzi nepodřídíme. Míša pro tuto hru nadchl dost lidí ze svého okolí a tak někdy vyráží s nimi. Někdy s ním jde i Verunka, a je jedno, zda je to v zahraničí na dovolené, nebo jen v okruhu našeho domu. V pokoji mu visí vlajka jeho frakce a na posteli leží plyšový pokéball (nástroj, kterým se Pokémoni chytají). Míša nosí taky čepici s Pokémony a myslím, že má takovou i peněženku. Animáky už na internetu dávno shlédl. Teď se těší na film do kina.
Díky této hře komunikuje se spoustou lidí a já se někdy bojím, s kým vším vlastně. V létě jsme byli na velké akci ve městě, byl večer a probíhalo “Lidé městu, město lidem” - nejlepší akce, kterou si uspořádali sami občané města a Míša naléhá, že potřebuje doběhnout ke kašně (Samsonova kašna ve středu města), tam na něho prý čeká nějaký dospělý chlapík, který si s ním chce vyměnit Pokémona. Koukám a řeším, zda nemám jít radši s ním. V létě mi vyprávěl, jak s kamarádem jeli autobusem na konec města, kde jsou velká nákupní centra.
“Proč jste tam jeli?”, ptám se Míši.
“Vyměnit Pokémona. Já měl lokálního z Dubaje a ona zase z Ameriky od sestry”, říká Míša.
“To byla holka? Nějaká brigádnice?”, ptám se překvapeně.
“Ne, spíše paní.”, odpovídá.
“Jak stará?”, ptám se.
“Normálně, asi jako ty, tati. Dělá tam u kasy, tak vyběhla z krámu, pozdravili jsme se, vyměnili jsme si Pokémony a ona zase běžela za kasu.”, vypráví Míša.
A já jen stál a zíral, jaký paralelní svět se kolem mě odehrává a já o tom pořádně nic nevím.
Snažil jsme se zde popsat alespoň trochu ten zvláštní svět Pokémonů a také dopady, které na nás má. Kamkoliv přijedeme, tam Míša sleduje, kde jsou Pokéstopy a jaká frakce zde má zabrané území. Proto nám často při cestě hlásí, jaké památky jsou v okolí a kde by bylo super se zastavit.
Míša by samozřejmě chtěl, abych se připojil a hrál s ním taky, aby hrála i mamka a vlastně možná i babička s dědou. Myslím, že já už ne. Mám svých koníčků spoustu a nemám na ně vůbec čas.
Ale čas od času s ním vyrazím. Je vždycky moc rád. Míša to sice nazývá kontrolu “pokéstopu” nebo “gymu”, ale já to radši nazývám společnou procházkou. :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat