Stojím na zasněženém kopci, pode mnou se kroutí sjezdovka někam dolů, kam až dohlédnu. Taková dálka a já budu za malou chvíli někde támhle dole. Odpíchnu se a zprvu nic nedělám, jen se přikrčím, trochu se ohnu v kolenou a cítím, jak se začne rychlost prudce zvyšovat, jak začíná v uších vítr hučet a krajina kolem mě utíkat. A pak přenesu váhu do strany a trochu dopředu, milionkrát naučený pohyb, který způsobí, že se hrana lyže zařízne do sněhu a začne zatáčet.
Jestli si někdo myslel, že lyžování je o tom, jak se dostat z bodu A do bodu B, přičemž je podmínkou, aby bod A měl vyšší nadmořskou výšku než bod B, tak je na velkém omylu. V lyžování nejde o to sjet dolů, ale o to, jakým způsobem sjet dolů. Jde vlastně o esenci myšlenky, že i “cesta může být cíl”.
Od určité úrovně vašich lyžařských dovedností přestáváte myslet na to, jak lyžovat, ale prostě lyžujete a vnímáte ten pocit volnosti, nespoutanosti, rychlosti a přetížení. Člověk jakoby letěl krajinou a měl najednou křídla. A o to tady jde! Tenhle pocit někdy zažívám na motorce, ale tady to jde bez té techniky, a o to je to všechno lepší a zábavnější.
A tak si říkám, že přesně takhle chci prožívat svůj život. Jako jednu jízdu na lyžích po dlouhé sjezdovce. Jízdu, která je jedinečná a kterou si chci užít. Zároveň si ji chci užít takovým způsobem, abych přitom nesrážel ostatní lyžaře a nevyjel z vytyčené trati. Sem tam je na sjezdovce led, možná i nějaké vydřené fleky. Doufám, že to nějak prokličkuju a když už spadnu, chci mít vždy sílu se zase postavit a rozjet se dál.
Přeji Vám mnoho bílých svahů před vámi a radost z každého okamžiku...
Jestli si někdo myslel, že lyžování je o tom, jak se dostat z bodu A do bodu B, přičemž je podmínkou, aby bod A měl vyšší nadmořskou výšku než bod B, tak je na velkém omylu. V lyžování nejde o to sjet dolů, ale o to, jakým způsobem sjet dolů. Jde vlastně o esenci myšlenky, že i “cesta může být cíl”.
Od určité úrovně vašich lyžařských dovedností přestáváte myslet na to, jak lyžovat, ale prostě lyžujete a vnímáte ten pocit volnosti, nespoutanosti, rychlosti a přetížení. Člověk jakoby letěl krajinou a měl najednou křídla. A o to tady jde! Tenhle pocit někdy zažívám na motorce, ale tady to jde bez té techniky, a o to je to všechno lepší a zábavnější.
A tak si říkám, že přesně takhle chci prožívat svůj život. Jako jednu jízdu na lyžích po dlouhé sjezdovce. Jízdu, která je jedinečná a kterou si chci užít. Zároveň si ji chci užít takovým způsobem, abych přitom nesrážel ostatní lyžaře a nevyjel z vytyčené trati. Sem tam je na sjezdovce led, možná i nějaké vydřené fleky. Doufám, že to nějak prokličkuju a když už spadnu, chci mít vždy sílu se zase postavit a rozjet se dál.
Přeji Vám mnoho bílých svahů před vámi a radost z každého okamžiku...
Žádné komentáře:
Okomentovat