Začaly prázdniny. Stačí napsat tyto dvě slova a popsal bych celý papír. Zavalil bych vás všemi pocity, které ve mně tohle slovo vyvolává a hlavně, díky mému věku :-), všemi vzpomínkami, které na prázdniny mám. Ale nebojte se, na tohle nemám čas ani já, ani vy.
Stačí říct, že jsme si je letos prodloužili. Odjeli jsme už 20. června do Chorvatska, opět na ostrov Krk. Jak ten termín, tak ta lokace mají svůj důvod. Ohledně termínu jsme po mnoha letech zjistili, že existují dvě Chorvatska. Jedno je “Chorvatsko mimo turistickou sezonu” a druhé je “Chorvatsko v turistické sezoně”. A protože nemáme rádi davy lidí, přeplněné pláže a kolony na dálnicích, objevili jsme to klidné a ne tolik zalidněné Chorvatsko mimo turistickou sezónu a to navštěvujeme. Letos jsme odjeli hned po uzavření klasifikace ve škole a vybrali jsme si ostrov Krk. Je to klidné místo, je to relativně blízko a je tam několik míst, které máme opravdu rádi a znovu se do nich rádi vracíme.
Ubytování bylo skvělé, nejhezčí ze všech, co jsme kdy měli. Poprvé jsme využili Airbnb na delší dobu než prodloužený víkend a opět jsme nelitovali. Bydleli jsme ve starém domě, který měl krásně “středomořsky” vydesignovaný interiér s terasou, odkud byl úchvatný výhled. Ten výhled byl tak krásný, že jsme si chodili na terasu sedat, jen abychom se mohli kochat a dívat třeba na západ slunce nebo na tisíce drobných vlnek na moři. Kolem nás bydlela spousta místních, vypadalo to hodně na prarodiče, kteří zde hlídají vnoučata na prázdninách (Chorvatsko má letní prázdniny od poloviny června) a to dávalo našemu bydlení ještě větší patinu. Věděli jsme, že budeme 50 metrů od pláže, ale netušili jsme, že ty pláže budou málo obsazené a my budeme mít na celý týden své vlastní soukromí. Proto naše plány jezdit na jiné pláže vzaly za své, nebylo jich třeba.
I tak jsme si udělali několik odpoledních a večerních výletů. Znovu naprosto zapadlý, neobjevený a úžasný Vrbnik a písečná pláž kousek od něj s útesy, ze kterých jsme tady před dvěma lety skákali a Verunka poplakávala, že chce skákat taky a nám to pro ni tehdy přišlo příliš nebezpečné. Tentokrát jsme už skákali všichni čtyři a bylo to super. Také výlet do Punatu, kde je nejstarší a fakt hodně velká marina v Chorvatsku, nám byl připomínkou na úžasné chvíle na jachtě, které jsme spolu v minulosti strávili.
Protože poslední dva měsíce byly opravdu náročné, vnímali jsme s Ivou tuhle dovolenou jako příležitost k odpočinku a času, kdy můžeme být spolu všichni čtyři. V poslední době jsem z hlediska mého břicha cítil jistý diskomfort a nelze to částečně nepřipsat na vrub vyčerpání ze všech událostí a povinností, které s sebou poslední měsíce přinesly. A tak jsem se snažil i já, brát pobyt a následující poklidné prázdninové týdny jako šanci ke zpomalení a odpočinku. Myslím, že se mi to povedlo a snad i stále vede, protože se cítím lépe.
Chci ale psát také dětech a musím říct, že slovo děti už nevystihuje přesný stav věcí. Při cestování jsou to spíše parťáci a společníci, hlavně Míša už je velký a začíná mít svůj vlastní svět. Je nadšený do japonského anime a kreslí, sleduje manga seriály a čte manga komiksy a knihy. Má takové “japonské” období, zajímá ho jazyk a písmo, kreslí obrázky v manga stylu a dokonce si nedávno objednal mikinu se vzory rozkvetlé sakury. Verunka za ním trochu vlaje, má také svůj svět youtuberů, koní, písniček a nakupování. Někdy je dospělejší, než by se na její věk zdálo, někdy ztřeštěná, až nás to s vidinou její puberty děsí. Stále je vidět, jak vzhlíží k bráchovi a jak se ho podvědomě snaží dostihnout. Třeba v tom, kolik toho sní nebo jak pozdě půjde také spát. K našemu překvapení se přidala i Veru do našeho čtenářského klubu a při nedostatku výdrže baterie či nedostupnosti datového toku objevila, jak skvělé je mít s sebou na pláži obyčejnou knížku.
Při odjezdu z Chorvatska jsme se mohli těšit ještě na společný víkend s kamarády z Mariboru, kde už tradičně trávíme víkendy při cestě na Jadran. Čas opět se po roce vidět, být spolu a povídat si, co se za tu dobu událo a co je nového, prozkoumat zase kousek krásného Slovinska a tímto víkendem ještě prodloužit celou dovolenou a znásobit ten hezký pocit, který z ní máme.
Krásný a neopakovatelný čas, děkujeme za něj...
Stačí říct, že jsme si je letos prodloužili. Odjeli jsme už 20. června do Chorvatska, opět na ostrov Krk. Jak ten termín, tak ta lokace mají svůj důvod. Ohledně termínu jsme po mnoha letech zjistili, že existují dvě Chorvatska. Jedno je “Chorvatsko mimo turistickou sezonu” a druhé je “Chorvatsko v turistické sezoně”. A protože nemáme rádi davy lidí, přeplněné pláže a kolony na dálnicích, objevili jsme to klidné a ne tolik zalidněné Chorvatsko mimo turistickou sezónu a to navštěvujeme. Letos jsme odjeli hned po uzavření klasifikace ve škole a vybrali jsme si ostrov Krk. Je to klidné místo, je to relativně blízko a je tam několik míst, které máme opravdu rádi a znovu se do nich rádi vracíme.
Ubytování bylo skvělé, nejhezčí ze všech, co jsme kdy měli. Poprvé jsme využili Airbnb na delší dobu než prodloužený víkend a opět jsme nelitovali. Bydleli jsme ve starém domě, který měl krásně “středomořsky” vydesignovaný interiér s terasou, odkud byl úchvatný výhled. Ten výhled byl tak krásný, že jsme si chodili na terasu sedat, jen abychom se mohli kochat a dívat třeba na západ slunce nebo na tisíce drobných vlnek na moři. Kolem nás bydlela spousta místních, vypadalo to hodně na prarodiče, kteří zde hlídají vnoučata na prázdninách (Chorvatsko má letní prázdniny od poloviny června) a to dávalo našemu bydlení ještě větší patinu. Věděli jsme, že budeme 50 metrů od pláže, ale netušili jsme, že ty pláže budou málo obsazené a my budeme mít na celý týden své vlastní soukromí. Proto naše plány jezdit na jiné pláže vzaly za své, nebylo jich třeba.
I tak jsme si udělali několik odpoledních a večerních výletů. Znovu naprosto zapadlý, neobjevený a úžasný Vrbnik a písečná pláž kousek od něj s útesy, ze kterých jsme tady před dvěma lety skákali a Verunka poplakávala, že chce skákat taky a nám to pro ni tehdy přišlo příliš nebezpečné. Tentokrát jsme už skákali všichni čtyři a bylo to super. Také výlet do Punatu, kde je nejstarší a fakt hodně velká marina v Chorvatsku, nám byl připomínkou na úžasné chvíle na jachtě, které jsme spolu v minulosti strávili.
Protože poslední dva měsíce byly opravdu náročné, vnímali jsme s Ivou tuhle dovolenou jako příležitost k odpočinku a času, kdy můžeme být spolu všichni čtyři. V poslední době jsem z hlediska mého břicha cítil jistý diskomfort a nelze to částečně nepřipsat na vrub vyčerpání ze všech událostí a povinností, které s sebou poslední měsíce přinesly. A tak jsem se snažil i já, brát pobyt a následující poklidné prázdninové týdny jako šanci ke zpomalení a odpočinku. Myslím, že se mi to povedlo a snad i stále vede, protože se cítím lépe.
Chci ale psát také dětech a musím říct, že slovo děti už nevystihuje přesný stav věcí. Při cestování jsou to spíše parťáci a společníci, hlavně Míša už je velký a začíná mít svůj vlastní svět. Je nadšený do japonského anime a kreslí, sleduje manga seriály a čte manga komiksy a knihy. Má takové “japonské” období, zajímá ho jazyk a písmo, kreslí obrázky v manga stylu a dokonce si nedávno objednal mikinu se vzory rozkvetlé sakury. Verunka za ním trochu vlaje, má také svůj svět youtuberů, koní, písniček a nakupování. Někdy je dospělejší, než by se na její věk zdálo, někdy ztřeštěná, až nás to s vidinou její puberty děsí. Stále je vidět, jak vzhlíží k bráchovi a jak se ho podvědomě snaží dostihnout. Třeba v tom, kolik toho sní nebo jak pozdě půjde také spát. K našemu překvapení se přidala i Veru do našeho čtenářského klubu a při nedostatku výdrže baterie či nedostupnosti datového toku objevila, jak skvělé je mít s sebou na pláži obyčejnou knížku.
Při odjezdu z Chorvatska jsme se mohli těšit ještě na společný víkend s kamarády z Mariboru, kde už tradičně trávíme víkendy při cestě na Jadran. Čas opět se po roce vidět, být spolu a povídat si, co se za tu dobu událo a co je nového, prozkoumat zase kousek krásného Slovinska a tímto víkendem ještě prodloužit celou dovolenou a znásobit ten hezký pocit, který z ní máme.
Krásný a neopakovatelný čas, děkujeme za něj...
Žádné komentáře:
Okomentovat