Vánoce..., slovo, pocit, příběh,...skoro každé léto přemýšlím, zda i tento rok budu ten vánoční příběh prožívat. Zda budu prožívat tu jedinečnou atmosféru dlouhých nocí a krátkých dnů. Napadá mě to dlouho dopředu, protože dlouho dopředu nad Vánocemi přemýšlíme. Už přes léto plánujeme písně vhodné pro Vánoční koncert, který každý rok připravujeme pro plný sál. V tom létě jde čistě o organizaci, o výběr a skladbu písní a mluvených vstupů, ale je to bez té atmosféry, bez toho étosu, se kterým automaticky počítáte, ale na pláži zalité sluncem ho přirozeně necítíte. Pak uběhne několik dalších měsíců, večery potemní, teploty klesnou a já opět, ke svému překvapení zjišťuji, že ano, že i letos mě znovu dojímá to kouzlo Tiché noci, kouzlo toho příběhu, kdy se Bůh stal malým dítětem, aby si vyzkoušel náš svět, náš často těžký život a aby nakonec svět zachránil. Znovu mě dojímají světýlka a svíčky přemáhající tmu a na povrch se derou všechny ty emoce pramenící už z dětství a mých rozšířených zorniček při pohledu na barevná světýlka na vánočním stromečku.
Letos jsou to ale přeci jen trochu netypické Vánoce. Oproti předchozím rokům trávím už 4 týdny před nimi takové mé osobní prázdniny. A tak Vánoce přišly v jakémsi poklidu, zatímco jindy do nich skočím přímo z pracovního procesu. Pokud bylo cílem mého domácího pobytu zklidnit běh mého života, pak bude paní doktorka spokojená. Jediné, co nebylo klidné, byl víkend našeho vystoupení, ze kterého jsem nemohl vypadnout bez toho, abych to celé neohrozil. Pravidelné zkoušky před koncertem jsem přesunul k nám na domeček a tak se několikrát zaplnil náš dům zpěváky a muzikanty, a já jsem mohl zůstat doma a zároveň cvičit s kapelou. S nově napsanými časy vycházek od své obvodní doktorky jsem vstoupil do exponovaného víkendu a ten víkend zkoušek, generálek a samotného koncertu jsem unavený, ale zároveň spokojený, nějak přežil. Znovu jsem si, s mnoha lidmi kolem mě, prožil ten zázrak plného sálu, přelévající se energie a přítomnosti toho, čemu lidé říkají “čehosi nad námi” a jiní zase “Toho nad námi”. Máme za sebou další koncert, který považujeme za úspěšný. Dobrý pocit v lidech a jejich dojetí je pro nás motivací do dalšího roku. Nevynechali jsme také zpívání v domově pro seniory Hvízdal, kde člověk opravdu cítí, že rozdává radost. Tím jsem splnil závazky, které jsem měl a Vánoce tak mohly začít.
Letošní štědrovečerní večeře a následné rozbalování dárků bylo po letech jen mezi námi čtyřmi. Důvodů bylo mnoho, ale takhle to prostě letos vyšlo, a všichni byli spokojeni. Asi hodinu po rozbalování dárků přijeli naši a asi hodinu po nich ještě přijel bratranec Kája, takže u nás bylo ještě veselo. Verunka i Míša letos opět hráli na kytaru a housle. Verunka se letos překonávala, bez našeho přemlouvání sama každý den před Štědrým dnem cvičila a zkoušela si různé písně a koledy, které potom u stromečku předvedla. Obecně vládla spokojenost jak se všeobecnou pohodou, tak s dárky. A nejlepší na tom bylo, že to byl pouze začátek, protože další volné a sváteční dny nás teprve čekaly. Dostáli jsme tradicím a jeli k našim na kachnu se zelím (samozřejmě :-( pro mě bez zelí) a dostali se i na Šumavu za rodinkou mé sestry. Tam jsme žel kvůli mým vycházkám nespali, ale strávili jsme tam jen část dne, udělali si krásnou procházku a užili si to.
Vánoce byly letos jako obvykle “na blátě”, ale protože posledních deset let bylo zároveň nejteplejších v historii měření, není se čemu divit. Divím se pouze populistům v čele našeho státu, kteří zarytě tvrdí, že nic takového není, nebo že není důvod k panice a tak se stále odkládají změny, které už dávno měly nastat...
O těchto Vánocích jsme také, a sám jsem teď překvapený, nesledovali žádnou klasickou pohádku, ale hledali a dívali se na pohádky nové. Častokrát u pozdní snídaně, všichni v gaučích s vánočkou a čajem. Asi jsme potřebovali menší pauzu od všech těch princezen a Popelek, které máme jinak rádi.
Míša nás po loňském vzoru opustil a strávil Silvestr a několik dní před ním se skautskou partou a my zůstali s Verunkou doma sami. Minulý rok jsem se s tím musel vnitřně vyrovnat, protože to byl začátek onoho odpoutávání, které musí nutně proběhnout, ale číst o tom v knize a prožívat to, jsou dvě různé věci. O to více jsem si vážil, že máme doma stále Verunku, která se s námi spokojeně dívá na pohádky a detektivky, drží se nás jako klíšťátko a je vděčná za každou naší pozornost, které není, v jejím případě, nikdy dost.:-)
Letos jsou to ale přeci jen trochu netypické Vánoce. Oproti předchozím rokům trávím už 4 týdny před nimi takové mé osobní prázdniny. A tak Vánoce přišly v jakémsi poklidu, zatímco jindy do nich skočím přímo z pracovního procesu. Pokud bylo cílem mého domácího pobytu zklidnit běh mého života, pak bude paní doktorka spokojená. Jediné, co nebylo klidné, byl víkend našeho vystoupení, ze kterého jsem nemohl vypadnout bez toho, abych to celé neohrozil. Pravidelné zkoušky před koncertem jsem přesunul k nám na domeček a tak se několikrát zaplnil náš dům zpěváky a muzikanty, a já jsem mohl zůstat doma a zároveň cvičit s kapelou. S nově napsanými časy vycházek od své obvodní doktorky jsem vstoupil do exponovaného víkendu a ten víkend zkoušek, generálek a samotného koncertu jsem unavený, ale zároveň spokojený, nějak přežil. Znovu jsem si, s mnoha lidmi kolem mě, prožil ten zázrak plného sálu, přelévající se energie a přítomnosti toho, čemu lidé říkají “čehosi nad námi” a jiní zase “Toho nad námi”. Máme za sebou další koncert, který považujeme za úspěšný. Dobrý pocit v lidech a jejich dojetí je pro nás motivací do dalšího roku. Nevynechali jsme také zpívání v domově pro seniory Hvízdal, kde člověk opravdu cítí, že rozdává radost. Tím jsem splnil závazky, které jsem měl a Vánoce tak mohly začít.
Letošní štědrovečerní večeře a následné rozbalování dárků bylo po letech jen mezi námi čtyřmi. Důvodů bylo mnoho, ale takhle to prostě letos vyšlo, a všichni byli spokojeni. Asi hodinu po rozbalování dárků přijeli naši a asi hodinu po nich ještě přijel bratranec Kája, takže u nás bylo ještě veselo. Verunka i Míša letos opět hráli na kytaru a housle. Verunka se letos překonávala, bez našeho přemlouvání sama každý den před Štědrým dnem cvičila a zkoušela si různé písně a koledy, které potom u stromečku předvedla. Obecně vládla spokojenost jak se všeobecnou pohodou, tak s dárky. A nejlepší na tom bylo, že to byl pouze začátek, protože další volné a sváteční dny nás teprve čekaly. Dostáli jsme tradicím a jeli k našim na kachnu se zelím (samozřejmě :-( pro mě bez zelí) a dostali se i na Šumavu za rodinkou mé sestry. Tam jsme žel kvůli mým vycházkám nespali, ale strávili jsme tam jen část dne, udělali si krásnou procházku a užili si to.
Vánoce byly letos jako obvykle “na blátě”, ale protože posledních deset let bylo zároveň nejteplejších v historii měření, není se čemu divit. Divím se pouze populistům v čele našeho státu, kteří zarytě tvrdí, že nic takového není, nebo že není důvod k panice a tak se stále odkládají změny, které už dávno měly nastat...
O těchto Vánocích jsme také, a sám jsem teď překvapený, nesledovali žádnou klasickou pohádku, ale hledali a dívali se na pohádky nové. Častokrát u pozdní snídaně, všichni v gaučích s vánočkou a čajem. Asi jsme potřebovali menší pauzu od všech těch princezen a Popelek, které máme jinak rádi.
Míša nás po loňském vzoru opustil a strávil Silvestr a několik dní před ním se skautskou partou a my zůstali s Verunkou doma sami. Minulý rok jsem se s tím musel vnitřně vyrovnat, protože to byl začátek onoho odpoutávání, které musí nutně proběhnout, ale číst o tom v knize a prožívat to, jsou dvě různé věci. O to více jsem si vážil, že máme doma stále Verunku, která se s námi spokojeně dívá na pohádky a detektivky, drží se nás jako klíšťátko a je vděčná za každou naší pozornost, které není, v jejím případě, nikdy dost.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat