Ludas page

Tak dlouho jsem nepsal. Potřebuji vnitřní pnutí a to mi teď chybí a já vím přesně proč. Ale protože tohle je otevřený blog, mám pocit, že si to nechám pro sebe. Každopádně je mi teď lépe, lépe se mi dýchá, v noci spím a ráno se probouzím bez vší té tíhy světa. Kdo má uši, slyš...

Jedna vlna koronaviru odešla a druhá se blíží, jsme jako na moři. Nahoru a dolů, otevřeno a zavřeno, dovnitř a ven. Před dvěma týdny se začaly věci vracet do normálu, obchody a školy se otevřely a svět na pár dní vypadal, že je v pořádku. Všichni jsme ale věděli, že jen tak vypadá, ale že v pořádku není. Uběhlo 14 dní a my se budeme vracet znovu zpět. Nahoru a dolů, dovnitř a ven...

Tento týden byl prvním, kdy byla Verunka i Míša ve škole a bylo to pro ně po všech těch týdnech distanční výuky náročné. A bylo to náročné i pro nás, protože i já jsem se tento týden vrátil do práce. Po dvou měsících jsem si musel zvykat na každodenní vstávání a pracovní tempo bez přerušování. Všechno jsme to ale zvládli dobře, protože víme, že za 14 dní jsou vánoce a to je sladká vidina.

Je to už rok, co jsem zažíval své veliké noci, kdy jsem zapaloval svíčky v tichém domě, zatímco ostatní spali ještě několik hodin a kdy se zdálo, že tma ráno neodejde. Rok, který se pomalu chýlí ke konci byl tak jiný, že mám pořád pocit, že věci nejsou stále v pořádku. Nejsou, ale není to mojí nemocí. Je to nemocí nás všech.

Stejně jako na jaře, i teď jsme vyráželi o nedělích na rodinné výlety. Do naší sbírky jsme přidali další dva hrady na Malši, překvapeni z jejich velikosti a krásy míst, kde byly postaveny. Opět jsme zdolali další rozhledny a viděli mraky pod námi a také Alpy v dálce. Znovu jsme byli na chatě, dokonce jednou i potom, co jsme jí zazimovali, vypustili vodu a vytáhli loď. A před týdnem jsme se trochu bláznivě rozhodli, vyndali zimní oblečení a z hodiny na hodinu se vydali na Šumavu, kde jsme společně bobovali a užívali si částečně zasněženou sjezdovku, připravovanou na nejistou zimní sezónu.

Jsme po většinu času doma všichni čtyři, což je pro mě uklidňující. Vím, že to je umělý stav, ale já mám rád, když jsme doma všichni spolu. A tak je tohle pro mě alespoň něco pozitivní v této době, kdy slovo “pozitivní” je vlastně často negativní… :-)