Sedím doma u jídelního stolu, notebook před sebou a píšu. Vánoční výzdoba je pryč, i když venku do té studené tmy světélka dál svítí. Nějak nemám motivaci je dát pryč. Pořád je venku nevlídno, nehostino, chladno, tmavo a ta drobná světla jakoby tu tmu od našeho domu odháněla. Dám je pryč, jako každý rok, až ucítím dotek jara. Něco, co se těžko vysvětluje a co všechno mění.
Nahoře se balí Míša, za chvíli pojede do Prahy. Dneska spal ve své posteli na dlouhou dobu naposled. Když to dobře půjde, lehne si na ni až v létě. Ale o tom až v příštím příspěvku. Dnes bych se chtěl ohlédnout za celým tím vánočním obdobím, které je za námi.
Ano, přežili jsme opět celý ten předvánoční hektický kolotoč mezi osobním životem se všemi těmi nákupy dárků, občasnými virózami a přípravami domácnosti a pracovním životem se všemi těmi uzávěrkami a pracovními večírky. My k tomu ale přidáváme ještě další rozměr - ten dobrovolnický, nebo jak to nazvat. Energie do všeho toho hraní a zpívání v domovech pro seniory, kostelech, vánoční trhy a také projekt Restart, který nás naplňuje, ale také vyčerpává.
Vánoce byly krásné, vlastně jako už pár let. Nikdo nám nechyběl, všechny rodinné rituály jsme s radostí zopakovali, takže naši přijeli na Štědrý večer a my s Míšou vytáhli kytary, na Štěpána kachna se zelím u babičky na vsi, Silvestr na chatě a spousta setkání s kamarády, kterých máme, díky Bohu tolik, že jim nejsme schopni vrátit přízeň i čas, který by si zasloužili.
Na rozdíl od jiných zim byla tahle studenější a tak jsme si na chatě, kde jsem tentokrát zůstali týden, užili hodně chladu a nonstop topení. Návrat domů vypadal, jako když na dovolené přijedete do hodně luxusního hotelu. Nejdete na záchod ve 4 stupních, nemyjete se ve škopku s ohřátou vodou na kamnech, otočíte ovladačem topení a máte teplo. Na chatě nesmíte nechat kamna vyhasnout, jinak jde teplota rychle dolů.
Sníh a mráz v lednu pokračoval a tak jsme vyrazili na Šumavu s běžkami a vydali se konečně na zamrzlé jezero a připadali si jako někde daleko na severu. Kolem nás obrovská plocha, všechno v odstínech bílé a v dálce se zvedala mlha. A my jeli chvíli za sebou, chvíli vedle sebe, povídali si a obdivovali tu krásu kolem. A nakonec skončili v blízkém akvaparku v saunách a bazénku s horkou vodou, který jsme měli jen pro sebe…
Žádné komentáře:
Okomentovat