Koukám se na vysoké horské štíty, nahoře stále sníh, ale tady kolem v údolí Bolzana jsou už listy na stromech a vinice, kam se podívám. A já hlavu opřenou o sklo sleduji proměňující se krajinu a jako malé dítě v autě svých rodičů se dívám na tváře lidí v autech, která míjíme, na lidi před svými domy, na elektrické dráty vinoucí se přes horská úbočí, na paprsky zacházejícího slunce, které vykreslují ještě více prostorovost celé scény kolem mě.
Rád bych se nechal jako dítě překvapovat a vykašlal se na ten strach ze změn, který je tak blízký člověku, který stárne. Alespoň zatím mě moje tělo předbíhá, běžící roky se na něm začínají podepisovat, ale moje vnitřní já stárne pomaleji. Jakoby duch odmítal hmotu, která ho svazuje. Jakoby software stárnul pomaleji než hardware. Nevíte, jak provést alespoň malý upgrade?:-)
Jedeme na lyže a myslím, že tím zakončíme a v sobě vnitřně uzavřeme pro letošek zimu. Vzpomínám, jak moje babička a dědeček vždy říkali: “Tak jsme se zase dožili jara”, a v očích měli radost a vděčnost. Byli navždy spojeni s tím cyklem, který jako děti ze vsi nedaleko Vodňan zažili a jako před nimi zažili všechny generace. Život se odehrává od jara do podzimu a zima, ta se jen přežívá.
Jak jsme ji přežili my?
Tak hlavně jsme na konci ledna odvezli Míšu na letiště a od té doby ho viděli jen přes obrazovku našich digitálních zařízení. Odjel v rámci programu Erasmus do tureckého Istanbulu. Lhali bychom, kdybychom řekli, že jsme byli zpočátku z této destinace nadšeni. Ale teď vidíme, že je vše ok a Míša to tam skvěle zvládá a užívá si místní gastronomie, kamarády z celého světa a cestování na všechny strany. O svých cestách, objevování historie i gastronomie informuje pravidelně na svém instagramovém účtu. To vedlo k nezamýšleným efektům, jako že si Míšovo babička a děda nainstalovali Instagram.
Docela často si voláme, někdy i s obrazem, a hodně si píšeme a tyhle moderní způsoby komunikace jsou něčím, co překlenuje vzdálenost mezi námi. Jsme na Míšu hrdí, jak dobře to zvládá a dokáže se o sebe postarat. Moc se těšíme, až se na konci dubna ukáže na pár dní doma. V půlce června se pak vydáme do Istanbulu za ním! A nepojedeme tam jako turisté, ale jako návštěva, která tam bude mít lokálního průvodce.:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat